Souhlasme s každou pravdou, která je v tvrzení kritika obsažena. Uznejme všechny argumenty, na kterých by mohlo něco být. Kritik postupně ztrácí energii na hledání dalších argumentů, jako by plnou silou zatlačil na dveře, které nejsou zavřené.

Používejme pomocné věty. ("Občas se to stane.", "Jsou chvíle, kdy bych si přála být inteligentnější.", "Co máš konkrétně na mysli?")

Přeformulujme kritikova slova. ("Jsi fiflena." - "Ano, jsem hezká.")

Ohraďme se ve věcech, které nás ponižují. ("Tím, co jsi mi řekl, jsi mě naštval.")Můžeme popsat vlastní emoce ("Jsem z toho nervózní").

Aktivně se dotazujme na negativa: vyslechněme, neútočme, nepoužívejme ironii, zrekapitulujme a ptejme se na řešení.