úsměv; přívětivý tón řeči s přiměřenou hlasitostí;

haptický kontakt - podání ruky, pohlazení (u dětí), vzetí do náruče (kojenci, batolata);

vhodná proxemická vzdálenost (nestojíme u dveří nebo v rohu místnosti), dáváme přednost osobní nebo sociální zóně (je-li v pokoji více klientů);

otevřené držení těla (uvolněné, natočené k nemocnému);

udržování zrakového kontaktu (ne zírání, ale častý pohled na nemocného);

výška očí na stejné úrovni jako klient (je-li to možné);

přikyvování, kterým dáváme najevo zájem o klienta.