začínáme pozdravem;

představíme se a řekneme svou funkci;

sdělíme účel naší přítomnosti;

nemocné oslovujeme jménem;

komunikaci zahajujeme tématy zajímavými (četba), příjemnými (rodina, návštěvy), anebo obecnými (počasí);

výběr témat nám usnadní pozorování toho, co nemocný právě dělá, co má na nočním stolku, odkud se vrátil atd.

v úvodu komunikace volíme raději otevřené otázky, které dávají nemocnému možnost svobodně se vyjádřit.