Může mít osobní charakter ("Udělej to, prosím, pro mne." "Buď tak hodný a udělej mi laskavost.") nebo ICH/JÁ FORMU ("Mohu tě požádat o laskavost?").

Svá přání definujeme jasně a srozumitelně.

Tón hlasu musí odpovídat prosbě, ne rozkazu nebo výčitce.

Hovoříme v krátkých větách, dbáme na verbální a neverbální symetrii.

Není-li nám vyhověno, bereme to sportovně a máme radost z toho, že jsme to alespoň zkusili (není důvod být uražený, naštvaný, otrávený).

Budeme-li očekávat, že nám partner nevyhoví, zvyšujeme pravděpodobnost toho, že se to stane (do našeho projevu se vloudí úzkost a nejistota).